Když se ptáme na obecné soudy v Polsku, podnikatelé jsou zpravidla zklamaní a bezradní. Často podávají žaloby na zaplacení nezaplacených faktur v naději na rychlé získání svých pohledávek. Soudy vydávají platební rozkaz průměrně po 3,5 měsících, ale právo umožňuje dlužníkům podat bezplatný odpor. To stačí k tomu, aby platební rozkaz ztratil platnost a věc byla postoupena k běžnému řízení. Zde bude zkoumána dalších 13 měsíců. Výsledkem je, že firmy považují dluhovníky za schopné oddálit záležitosti donekonečna a nevracet dluhy, protože je to nic nestojí. „U nás v Soudu je to jinak“ – spěcháme s odpovědí.

V Ultima Ratio se platí jak za žalobu, tak i za odpověď na žalobu.

Tímto způsobem chceme zajistit efektivní a rychlé řízení bez zbytečných prodlev. Naším cílem je vydat rozsudek do 3 týdnů od podání žaloby. Předpokládáme, že obžalovaní budou podávat odpovědi pouze v těch případech, kdy skutečně věří v sílu svých argumentů. Když vyhrají, obdrží zpět všechny vynaložené náklady. Pokud však budou chtít obhajovat předem prohrané případy jen za účelem získání času, nutnost zaplacení poplatku za takovou obhajobu je od toho účinně odradí. Již ve starověkém Římě musely obě strany občanského sporu složit v chrámu příslušné peněžní částky (tzv. „sacramentum“), aby soud jejich spor řešil. V dnešní době je toto pravidlo poměrně běžně přijímáno ve světové arbitráži.

Proč? Protože v zemích s vyspělou arbitrážní kulturou má mnoho podnikatelů špatné zkušenosti s rozhodčími soudy, kde celé honoráře všech arbitrů platí z poplatku placeného jejich protivníkem.
V Ultima Ratio se taková situace nestane. Arbiter je losován, nikoli vybírán, a náklady řízení – v poměrně nízké výši – hradí obě strany sporu. Není proto důvod, aby se některá z nich v našem prostředí cítila nepříjemně nebo nesvůj. Je to přece jejich řízení, jejich věc.

Rozsudek vydává notář, tedy představitel profese, která se již léta těší nejvyšší míře důvěry veřejnosti mezi právnickými profesemi.