Z odůvodnění rozsudku:

Od roku 2010 poskytovala žalovaná strana žalobkyni účetní služby. Při jejich poskytování došlo nakonec k závažným nesrovnalostem v oblasti účetnictví, včetně: hmotného majetku, pokladních záznamů, výplatních listin, časově rozlišených nákladů, finančních výnosů a nákladů, provozních výnosů a nákladů. Nesrovnalosti trvaly nejméně 4 roky zpátky. Nedostatečně vedené účetní knihy vystavovaly žalobkyni riziku daňových sankcí a pokut, stejně jako znemožňovaly žalobkyni generovat aktuální finanční výsledky, což blokovalo možnost jejich investičních činností.

Tyto nesrovnalosti se staly zdrojem konfliktu, který strany řešily smírem ze dne 17. července 2020. Na základě jeho ustanovení strany ukončily smlouvu o účetních službách. Žalovaní se také zavázali k vrácení všech účetních dokumentů patřících žalobkyni do 3 dnů. V §2 odst. 3 smíru se žalovaní zavázali také k úhradě nákladů na úpravu účetních knih žalobkyně, aby byly v souladu s požadavky zákona o účetnictví, jakož i k úhradě případných správních sankcí, pokut a úroků z neuhrazených daní souvisejících s nesrovnalostmi.

[...]

V přiložených informacích k žalobě a prohlášení žalovaných ze dne 24. srpna 2020 se strany dohodly, že celková výše škody žalobkyně, kterou se žalovaní zavázali ve smíru uhradit, činí 760.000,00 zlotých. Žalovaní se zavázali zaplatit na její účet 250.000,00 zlotých - do dne 26. srpna 2020.

Dne 26. srpna 2020 skutečně žalovaní uhradili na účet žalobkyně částku 200.000 zlotých, s žádostí o další čas na uhrazení zbývajících 50.000,00 zlotých z důvodu potřeby získání těchto prostředků, nejdéle však do 4. září 2020. Žalobkyně s tím souhlasila.

Chybějící částka však nebyla žalovanými v tomto termínu uhrazena.

Téhož dne žalovaní předložili žalobkyni prohlášení o zrušení smíru jakožto uzavřeného pod nátlakem nezákonné hrozby. V textu prohlášení žalovaní uvedli, že před jeho uzavřením nový účetní žalobkyně, Pan […], vyjadřoval vůči nim tvrzení, že: „je nechá v ponožkách“, „jedním telefonátem na prokuraturu a jste pryč“, a že: „nemáte žádné vyjednávací trumfy“. Dle názoru žalovaných, Pan […] vyhrožoval žalovaným zahájením trestních řízení, čímž je přinutil uzavřít smír. Mezitím byli žalovaní připraveni sami obnovit finančně-účetní dokumentaci do souladu s právem, pokud by jim žalobkyně neodpojila přístup k datům na počítači v jejím sídle. Škoda mohla být snad v té době odvrácena.

Skutečně, v přiložené nahrávce k odpovědi na žalobu z rozhovoru ze dne 21. srpna 2020, Pan […] prohlásil mimo jiné, že „nemá cenu to protahovat, že v pondělí něco pustíme (na prokuraturu - pozn. O.Sz.) - všechny tyto věci budou v pondělí řešeny“. Dále naznačil, že „nechtěl bych to posílat na prokuraturu“ a ještě několikrát, více či méně jednoznačně, naznačil, že informuje orgány činné v trestním řízení o podezření ze spáchání trestného činu žalovanými při vedení jejich účetnictví. Neukázal přitom však žádné bližší podrobnosti, jaké trestné činy by to měly být, ani z jakého konkrétního jednání žalovaných by měly vycházet.

Kromě obecných prohlášení […] popsaných výše nebyly vůči žalovaným vysloveny jiné hrozby, které by mohly ovlivnit jejich správné rozhodování při uzavírání smíru ze dne 17. července 2020.

[...]

Arbitrážní soud uvážil, co dále:

Žaloba v této věci je plně důvodná.

Arbitrážní soud nemá pochybnosti o tom, že strany v tomto řízení platně a účinně uzavřely smír ze dne 17. července 2020. Zásadní argument žalovaných, který má anulovat právní platnost smíru, je prohlášení o zrušení jeho právních účinků s ohledem na fakt, že při jeho uzavření byly pod vlivem nezákonné hrozby.

Toto prohlášení žalovaní učinili v dopise ze dne 4. září 2020, a vyžadovalo hlubší analýzu.

Dle čl. 87 Občanského zákoníku, kdo učinil prohlášení vůle pod vlivem nezákonné hrozby druhé strany nebo třetí osoby, může se zprostit právních účinků svého prohlášení, pokud z okolností vyplývá, že mohl mít obavy z vážného osobního nebo majetkového nebezpečí pro něho samého nebo jinou osobu. Vada podle čl. 87 ObčZ spočívá v chybném fungování mechanismu vůle, tj. v nesprávnosti při učinění úkonu vůle (Wolter, Občanské právo 1986, s. 312 a 320).

Aby bylo možné se zprostit právních účinků prohlášení vůle učiněného pod vlivem hrozby, musí být tato hrozba nezákonná a závažná v tom smyslu, že ten, kdo prohlášení činí, může mít obavy, že jemu samému nebo jiné osobě hrozí závažné osobní nebo majetkové nebezpečí. Toto veskrze subjektivní kritérium podléhá objektivizaci, přičemž základní kritéria byla stanovena přímo v zákoně (tak: komentář k čl. 87 ObčZ pod red. Pietrzykowski, vydání 10, Varšava 2020, systém Legalis).

Přeneseme-li uvedené úvahy na spor, nelze považovat, že neurčité hrozby předání věci na prokuraturu způsobily u žalovaných stav značného osobního nebo majetkového ohrožení, který by mohl ovlivnit jejich právní jednání. Takový závěr by byl příliš dalekosáhlý. Slova pronesená daňovým poradcem […] během rozhovoru se žalovanými dne 21. srpna 2020 se v očích Arbitrážního soudu zjevně neslučují s etickými zásadami daňových poradců a sama o sobě by měla být důvodem k zahájení disciplinárního řízení.

Nemohla však ovlivnit správnost právního jednání žalovaných.

[...]

Setkání zaznamenané žalovanými se uskutečnilo v pátek 21. srpna 2020, zatímco prohlášení žalovaní učinili až v pondělí, tři dny poté. Žalovaní tak měli dostatek času k tomu, aby své obavy klidně přehodnotili a konzultovali právníka. Žalovaní jsou koneckonců profesionální účetní, a tedy osoby s vyšší než průměrnou právní povědomostí. Součástí jejich povolání je vysoká pečlivost při vedení účetních knih. Případné nesrovnalosti v této oblasti ohrožují státní zájem a narušují jistotu právního styku. Jsou proto zákonodárcem postihovány trestně-správní odpovědností.

Žalovaní se při rozhodnutí roku 2010 vést účetní knihy žalobkyně museli být vědomi této odpovědnosti. Pokud by žalovaní měli za to, že účetní knihy žalobkyně byly vedené správně, neměli by se žalovaní objektivně čeho obávat. Jako profesionální účetní by měli být imunní vůči takovýmto návrhům nebo poznámkám svých klientů. Ze stejného důvodu, pokud byly účetní knihy žalobkyně vedené nesprávně, žalovaní si museli být vědomi možné trestní odpovědnosti už od roku 2016, tedy doby, kdy tyto nesrovnalosti začaly. Žalovaní se museli od té doby počítat s možným zahájením trestního řízení, a je těžké nyní předpokládat, že diskuse s Panem […] o těchto věcech, která se konala 21. srpna 2020, vyvolala u žalovaných stav ohrožení, který vedl k poruše vůle.

Tato úvaha je podpořena analýzou dalšího průběhu událostí. Dne 26. srpna 2020 žalovaní uhradili na účet žalobkyně částku 200.000,00 zlotých jako platbu části nákladů a požádali o další čas na úhradu chybějících 50.000,00 zlotých. Jak fakt provedení platby, tak obsah emailové zprávy neukazují, že schopnost žalovaných správně se rozhodovat byla v jakémkoliv ohledu omezena nebo vyloučena.

Co více, soudní judikatura je ustálená v tom smyslu, že chování hrozícího, spočívající v hrozbě zahájení trestního řízení, může být považováno za nezákonné pouze za určitých okolností. Právní předpisy často hrozícímu dávají možnost, pokud jde o uplatnění práv cestou civilního nebo trestního řízení (tak: rozsudek Nejvyššího soudu z 2. února 2018, sp. zn. II CSK 324/17, také: usnesení Nejvyššího soudu - Odbor práce, sociálního pojištění a veřejných záležitostí z 23. března 2012, II PK 284/11, také: rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. února 2005 OSK 1055/04).

. Žalovaní nepředložili žádné další důkazy o hrozbách žalobkyně nebo Pana […]. Uvedené nemůže být považováno ani za návrh na vyslechnutí Pana […], navržený v rozporu s §18 odst. 2 Řádu soudu, ani za návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem z oblasti účetnictví, který - z důvodů již dříve prezentovaných - považoval Arbitrážní soud za neúčelný. Nevyhnutelně bude třeba tento návrh posoudit, pokud žalobkyně vyjádří vůči žalovaným další nároky nad uznanou částku 250.000,00 zlotých, vyplývající z prohlášení ze dne 24. srpna 2020. Toto jsou úvahy, které však přesahují předmět projednávané věci.

S ohledem na výše uvedené Arbitrážní soud uznal, že hrozba […] žalovaným zahájením trestního řízení během rozhovoru dne 21. srpna 2020 nebyla nezákonnou hrozbou, která by mohla sloužit jako základ ke zrušení právních účinků smíru ze dne 17. července 2020 na základě čl. 87 ObčZ.

Arbitrážní soud proto přiznal žalobkyni částku 50.000,00 s zákonnými úroky za pozdní platbu od data podání žaloby na základě čl. 917 ObčZ ve spojení s §2 odst. 3 a 4 smíru ze dne 17. července 2020, ve spojení se závazkem žalovaných ze dne 24. srpna 2020 k zaplacení částky 250.000,00 zlotých.

O nákladech Arbitrážní soud rozhodl v souladu s §20 odst. 4 Řádu soudu, s tím, že žalobkyně vyhrála případ v plném rozsahu a má nárok na úhradu nákladů rozhodčího řízení (4.206,60 zlotých) a nákladů právního zastoupení, které v souladu s §9 odst. 1 bod 6 Tarify poplatků činí 4.200 zlotých. Celkově tak bylo třeba přiznat na náklady řízení žalobkyni částku 8.408,00 zlotých, s zákonnými úroky ode dne vydání rozhodnutí do dne platby.

Věc rozhodla Arbitr Olga Szczęsna.

Rozsudek byl vydán po 15 dnech od podání žaloby.