V rozhodčích soudech nejčastěji jeden případ posuzují až tři rozhodci. Prvního jmenuje žalobce, druhého žalovaný a třetího sami rozhodci. Alternativním způsobem jmenování rozhodců, praktikovaným v některých rozhodčích soudech, je losování. V případě losování strany nemají vliv na to, kdo bude jejich případ posuzovat – připomíná to situaci ze všeobecných soudů. Jaké výhody mají obě tato řešení a proč se tato otázka promítá do rychlosti řízení?

Nepochybně možnost vybrat si "svého" rozhodce má často své výhody. Z dostupných rozhodců můžeme vybrat toho, jehož specializace, profesní úspěchy nebo vědecká činnost nejlépe odpovídají charakteru případu. To má zásadní význam, protože případy z takových oblastí, jako je nekalá soutěž nebo duševní vlastnictví, jsou relativně náročné. Je dobré, aby se jimi zabývali kompetentní odborníci. Samotný akt výběru rozhodců navíc spojuje účastníky procesu určitou nitkou porozumění, výjimečnosti a důvěry.

Bohužel, soudy v uvedené formě nemohou pracovat rychle. Obvykle strana nedůvěřuje rozhodci vybranému protistranou. K tomu musí být rozhodců až tři – právo na jmenování rozhodce totiž přísluší každé straně a k rozhodcům jmenovaným stranami je třeba přidat třetího, aby byl počet rozhodců lichý a bylo možné přijímat rozhodnutí. Na výběr tohoto třetího rozhodce strany již nemají vliv. Rozhodci a strany pak musí nalézt vhodný termín na provedení první a dalších jednání. Přátelská atmosféra dává prostor pro shovívavost vůči důkazní iniciativě - provádějí se všechny důkazy, které jsou jen předloženy. Případy před takovými rozhodčími soudy trvají nakonec stejně dlouho jako případy před obecnými soudy.

V Ultima Ratio jsme se rozhodli pro jmenování rozhodců cestou losování. Jsme přece elektronickým soudem, ve kterém by výběr konkrétních rozhodců stejně nehrál svou roli, protože strany by s nimi stejně neměly přímý kontakt. Namísto toho budujeme prvek důvěry stran v Ultima Ratio na základě notářské korporace a nestranných notářů. Proto mohou být naše případy rozhodovány jedním rozhodcem. To umožňuje vydání rozsudku v rychlém, 21denním termínu.

Při výzkumu a rozhovorech se skupinou podnikatelů jsme se přesvědčili, že možnost výběru rozhodce pro posouzení případu pro ně není důležitou otázkou. Rozhodnutím pro rozhodčí soud tak vyjadřují důvěru nikoli konkrétním rozhodcům, které při sjednávání smlouvy nemohou přeci jen uvést, ale instituci stojící za soudem. V případě Ultima Ratio je takovou institucí Sdružení notářů České republiky. Podnikatelé oceňují skutečnost, že naše Sdružení zajišťuje správnou úroveň vydávaných rozsudků, nestrannost rozhodců, jednotnost rozhodnutí v podobných případech a úzký dohled nad rozhodovacím procesem. Naše výzkumy daly základ pro přijetí, že podnikatelé se budou cítit pohodlně s vědomím, že spor mezi nimi vyřeší nezávislý na stranách rozhodce vylosovaný ze seznamu rozhodců Ultima Ratio.

V rozhodčím soudu rozhodce stejně není představitelem nebo zástupcem strany, která ho zvolila. Taková strana tedy nemůže od něj očekávat, že bude hájit její zájmy na úkor druhé strany.

To samozřejmě neznamená, že ve jménu rychlosti řízení nepřikládáme důležitost věcnému obsahu vydaných rozsudků ani přátelské atmosféře mezi stranami. Algoritmus losující rozhodce bude brát v úvahu jeho specializaci v dané oblasti práva. Rozhodce bude mít vždy možnost využít pomoci speciálního panelu odborníků. O komunikaci stran a rozhodce jsme se postarali při navrhování chatu věnovaného každému případu. Vyšli jsme z předpokladu, že v dnešní době lidé komunikují hlavně tímto způsobem. Na chatu budou strany moci – i v reálném čase – diskutovat, podávat návrhy, odpovídat na otázky nebo pochybnosti rozhodce, ptát se ho na stav případu, vést smírčí jednání nebo se dohadovat o termínu případné telekonference. Tento nástroj by měl vzbudit důvěru stran v Ultima Ratio alespoň ve stejné míře, v jaké přímý kontakt stran s rozhodci vzbuzuje důvěru stran v jiné rozhodčí soudy.